Každá větší sportovní akce, tím nepoměrně více olympiáda, je nejenom zdrojem všemožných podvodů a korupce (kulturní, ideologické, ekonomické, sportovní), ale je i podstatným zásahem do práv občanů (zákaz používání komunikací, kontroly, ohrožení životního prostředí, násilné podrobení sportovní ideologii a z toho plynoucím důsledkům atd. atd.). Protestovat v této souvislosti proti jejímu konání tím či oním je stejně tak málo racionální, jako vinit déšť, že smáčí to či ono město. Nejenom: podobně jako „vánoční“ trhy rok od roku počínají dříve a dříve, aby snad jednou podmanily svou „vánoční“ atmosférou celý rok, je třeba zaplnit i čas olympijského obchodování i na dobu mimo konání onoho velkolepého sportovního svátku - k tomu protesty velkolepě přispívají (mimo jiné: obrázky demonstrantů oblečených „made in china“ s čínskými, tibetskými a jinými vlajkami „made in china“ vrhající se na invalidní čínskou sportovkyni „made in china“), obchodní impérium dalajlámy, čínští trhovci i sportovní mafie si mnou ruce.
To, co je dnes eufemisticky nazýváno sportem, patří společně s popmusic a tím, co je nepřesně nazýváno visuálním uměním, politikou národních států, reklamou a masmedii i individuálními medii, ve všech jejich formách, k činnosti souhrnně označované jako „showbusiness“. Společným jejich rysem jest módnost, angažovanost, především být „politically correct“ - to zaručuje maximum audience, tedy vysoké výdělky. Vysoké výdělky nejsou samoúčelné - udržují chod světa. Popmusic tak pořádá megakoncerty pro či proti onomu jevu (proti hladu, za svobodu a lidská práva), charitativní a angažovaná nálepka maximalizuje zisky (pocházejí z práv přenosů, angažovanou popmusic žádná televize neodmítne vzhledem k vysoké sledovanosti zaručené masmedii na ikonu vyprázdněnou ideologii), sportovní akce jsou zase svátkem porozumění národů (těch, co mají na televizi), umělci vyjadřují univerzálně srozumitelné hodnoty (jak bořit málo pochopitelné pomníky a na jejich místě stavět pochopitelnější). Absence racionality je výsledkem civilizace na racionalitě založené.
Lidská práva ztratila v 21. století zcela svůj individuální charakter a stala se nástrojem showbusinessu, který práva občanů či ne-občanů omezuje či zcela pošlapává.

Módní, angažovaný, „politically correct“ znamená být srozumitelný v tom smyslu, že nepředstírám, že rozumím. Neporozumění je předpokladem pochopení tohoto světa, kde absence individuální zkušenosti činí z jakékoliv úvahy úvahu módní, móda je posledním a jediným vodítkem ve světě. Ten je fotbalovým, olympijským či koncertním stadiónem, na kterém protagonisté skrze obřady dávají světu smysl.

Quel Sport